různé

1.      kapitola

                                                      Poslední den muka

       A je to tady(!) pomyslím si, když se ještě velice unavená pomalu hrabu z postele. Nejspíš jsem to včera hodně přehnala, neboť jsem se dívala na televizi až do půl dvanácté a ještě jsem na ICQ pokecala s kamarádkami , probraly jsme samozřejmě hadry , na dnešek do školy , kluky a další…

Ale zpátky k dnešku, neboť dnes končím svůj první rok na střední škole. První, ale přesto krásný. V naší třídě jsou bezva holky a s kluky, ač ne moc hezkými, byla taková sranda. Zkrátka to byl docela perný rok, co se učení týče, ale jinak… Bezva sranda.

   Asi jsem se začala i usmívat, neboť si mě okamžitě všimne mamka, až do teď otočená zády ke mně, když vcházím do kuchyně.

 ,,Ahoj jak ses vyspala?´´ptá se mě,jakmile se otočí.

,,Ale jo,docela dobře´´odpovím spolu se zíváním,ale pak  ucítím nějakou vůni linoucí se z kuchyně. „Hmm,co to tady tak hezky voní? Mám hrozný hlad.“

 „ Tak si sedni , dnes jdu do práce až na devět , tak jsem ti uvařila teplé jídlo.Snad se to bude dát sníst.“,dodá ještě s ustaraným pohledem.

 „Ale,snad jo.“Ani se nedivím,že se tak starám,protože nikdy neuměla dobře vařit.Ve škole chodím na obědy,ale v sobotu a neděli mě mamka bere do boží restaurace,právě vybudované na našem maličkém náměstí.Vaří tam úplně skvěle.Chodíme tam tak často, že si dávám pokaždé něco jiného k obědu a občas dostaneme i nějakou slevu .

Když dojídám, uvědomím si , že mám spěchat do školy pro vysvědčení.

 „ Sylvo , rychle!Nebo to nestihneš. Večer jsem ti vyžehlila tu bílou halenku, máš ji v koupelně. A hlavně už běž , jestli chceš stihnout autobus , nebo chceš jet se mnou autem?“ ptá se ještě.

„ Ne , to je v pohodě , však já to stihnu.“

Absolutně nesnáším vysvědčení! Obleču si svou nejlepší riflovou  sukni , která má na zadku vyšité dvě malé kapsičky. K ní se nejvíce hodí bílá halenka s černým bolerkem.No,myslím si, že mi to sekne.Pak si rychle učešu vlasy do drdolu,který je dozdoben fialovou sametovou gumičkou,oči si zlehka zvýrazním řasenkou a modrými stíny.A je to.Ne,málem jsem zapomněla na lesk na rty!Ten jsem dostala od mamky,která spolupracuje s Avonem.A tak každý měsíc objednává hromady šamponů a kosmetiky.Ještě si dám do uší náušnice a už scházím ze svého pokoje zpět do kuchyně.

„Jejda,Sylvo,jede ti to za deset minut,vždyť musíš jít ještě koupit něco pro třídní učitelku.“

„Aha,fakt že jo,nevím jestli si to zaslouží,ale nějakou blbost koupím.“

 „Kolik potřebuješ peněz?“

„Tak na autobus a bonboniéru,myslím že stovka bude stačit!“

 „Dám Ti raději sto padesát,třeba budeš něco dalšího potřebovat.“

 „Tak jo,díky.Já už jdu ,ahoj!“

Ještě rychle skočím do svých balerín na nízkém podpatku , popadnu kabelku a běžím.

Cestou na zastávku potkávám Ditu , mou spolužačku. Už z dáli mě zpozoruje a rychle se ke mně řítí.

„ Čau !“

 „ Nazdar ¨, jak se vede?“

 „ Jo, super , když si pomyslím , že za chvíli jsou  prázdniny.

Konečně to máme za sebou , viď?“

„ No sláva , konečně . Tento rok byl opravdu perný.“

„ Hmm , co plánuješ o prázdninách?“

 „ Jo . to bude zajímavé“ , ušklíbnu se .

Dita si toho hned všimla , neboť se začne divit. „ Aha, tak ty ještě nevíš, co bude v plánu.“

„ No , budu nejspíš doma , pak budu muset přetrpět týden nebo dva u babičky , však to znáš!“

„ Jo ,jo, znám. Já jedu na tábor, pak na týden někam s Ondrou.“

Ach , jo , ty se tak máš , pomyslím si. Ta má alespoň kluka , ale co já? Na mě snad všichni kluci zapomněli , nebo co! Dita si všímá mé lítosti.

„ I ty budeš mít to štěstí , neboj se.“

„ Jo , ale kdy? Až tak za deset let!“

Poté už je v dohledu zastávka plná lidí,starých i mladých,spěchajících do práce a do škol.

„Uff,stihli jsme to“,oddychnu si,když spatřím v zatáčce přijíždět autobus,jenž nás odveze do školy.