léčivé květiny
Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum)
Dnes si představíme příbuzného kostivalu lékařského a to kostival plsnatý.
Čeleď
Boraginaceae - brutnákovité (drsnolisté)
Rod
Rod Symphytum zahrnuje přibližně 20 až 30 druhů, rostoucích primárně v Eurasii, nejvíce v oblasti Černého moře.
Popis
Vytrvalá, drsně chlupatá, 15 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, hranatá, dutá, chlupatá. Lodyžní listy střídavé, dolní dlouze řapíkaté, horní přisedlé, krátce sbíhavé, podlouhlé až eliptické nebo kopinaté, zejména na svrchní straně chlupaté. Květy ve dvouvijanech po 2 až 9, koruna trubkovitě baňkovitá, na vrcholu s 5 nazpět ohnutými cípy, světle žlutá. Kvete v V až VI.
Stanoviště
Dubohabrové a dubolipové háje, bučiny, údolí lesních potoků, na půdách čerstvě vlhkých, zásaditých až slabě kyselých, dobře provzdušněných, na stanovištích stinných.
Rozšíření
V ČR roztroušeně do nadmořských výšek 500 až 600 m n.m., nejvíce na východní a střední Moravě, ve středním Podyjí, v Povltaví, v Českém středohoří. Celkově roste ve střední Evropě (jižní Německo, Alpy, ČR, SR, jih Polska), při volnějším taxonomickém pojetí druhu je areál rozšíření širší, zahrnuje i Španělsko, Francii, Velkou Británii, Itálii, Balkán a jihozápad Ukrajiny.
Užití
Pro obsah škrobu v hlízách byl již v 16. století zejména v Německu a Švýcarsku kostival hlíznatý pěstován.
Lopuch plstnatý (lopuch pavučinatý, Arctium tomentosum)
Působí příznivě při poruchách trávicího traktu a celkově posiluje organismus.
Čeleď
Asteraceae - hvězdicovité (složnokvěté)
Rod
Rod Arctium zahrnuje asi 10 druhů, jejichž původní areál rozšíření zahrnuje Evropu a západní a střední Asii, druhotně však rostou i ve východní Asii, v Severní Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu.
Popis
Dvouletá, 60 až 120 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, silná, rýhovaná, vlnatě chlupatá, větvená. Listy vejčitě srdčité, celokrajné nebo drobně zubaté, na rubu hustě šedoplstnaté až vlnatě chlupaté, řapíkaté, řapíky dolních listů často načervenalé. Květy v kulovitých, pavučinatých, latnatě uspořádaných úborech, purpurové, všechny trubkovité. Zákrovní listeny květů mají hákovitě zahnutou špičku. Kvete v VII až IX.
Rostlina vytváří v prvním roce růžici přízemních listů, teprve ve druhém roce kvete.
Stanoviště
Meze, pustá místa, břehy, houštiny, rumiště, ploty, preferuje půdy vápnitohlinité, dusíkaté.
Rozšíření
V ČR hojný, celkově roste v Evropě vyjma Portugalska, dále v severní Asii až po Altaj.
Léčitelství
Sbíranou částí je kořen (Radix bardanae, Radix lapae), zřídka list (Folium barbanae)nebo semeno (Fructus barbanae). Kořen se dobývá u jednoletých rostlin na podzim (září, říjen) nebo u dvouletých na jaře (březen, duben) - koncem vegetačního období v prvním roce života rostliny se v kořeni ukládají zásobní látky, takže je dužnatý, po vykvetení však dřevnatí nebo dokonce i vyhnívá, takže se pro léčitelství stává bezvýznamným. Po omytí se suší, při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 50 °C. Účinnost kořene se nejlépe zachová, pokud se před sušením ponoří asi na 3 minuty do vroucí vody. Lopuch je nutno uchovávat v suchu a občas je dobré provést přesušení (snadno totiž přijímá vzdušnou vlhkost). Semena se sbírají na podzim po dozrání, listy možno sbírat kdykoliv.
Kořen obsahuje až 45% zásobního polysacharidu insulinu, asi 0,2% silice, polyacetylenové složky (tridekadientetrin, tridecenpentain) s fytoncidním a fungicidním účinkem, sliz, tříslovinu, minerální látky, lappin, glykosidy, hořčiny, pryskyřice, olej a vitamín C.
Lopuch příznivě působí při poruchách trávicího traktu a celkově posiluje organismus. Má i účinky močopudné. Lopuch také silně povzbuzuje látkovou výměnu a zlepšuje činnost jater a žlučníku, lze ji použít při dně, revmatismu, při močových kaméncích, při zánětech trávícího ústrojí, při peptickém vředu, při zánětech v ústní dutině, snižuje hladinu cukru v krvi. Při současném vnitřním i vnějším podávání jí lze často vyléčit i chronické ekzémy a jiné kožní poruchy vzniklé v důsledku špatné látkové výměny. Silný odvar z kořene vtíraný několikrát týdně do pokožky hlavy posiluje růst vlasů. Mladé, čerstvé a pomačkané listy přiložené na nehojící se rány, pohmožděniny nebo kožní záněty mohou napomoci k jejich léčení. Čerstvá šťáva z kořene je výborným kožním lékem - užívá se vnitřně nebo zevně na potírání ekzémů, vředů, akné či ran. Po zaschnutí se smyje čajem z kořene. V kožním lékařství nebo při léčbě cukrovky se užívá silnější čaj (20 g na 250 ml vody - pít 3x denně). V ostatních případech se užívá slabšího odvaru, který se připraví ze dvou čajových lžiček na 400 ml vroucí vody - čaj se nechá přes noc odstát a užívá se pak 4x denně po 100 ml.
V lékařství se používá lopuchový olej proti padání vlasů a lupům. V homeopatii se lopuchu užívá proti kožním nemocem, ekzémům a lupům.
Poznámka
Vedle lopuchu plstnaté lze stejně tak použít i dalších druhů lopuchů, zejména lopuchu většího nebo lopuchu menšího - jejich účinky jsou stejné.
Aloe vera a její účinky
Chladivý, zklidňující gel z listů aloe vera je zázračným lékem na rány a popáleniny a pomáhá zklidnit zažívací potíže. Aloe vera se používá při léčení pacientů s lupénkou. Aplikace na kůži třikrát denně po dobu několika měsíců vede k průkaznému zlepšení stavu.
Aloe vera patří mezi sukulenty z čeledi liliovitých. Léčivé účinky jeho dužnatých listů popsali Egypťané už patnáct let před Kristem. Původně pochází od mysu dobré naděje a divoce dnes roste v Africe a na Madagaskaru. Najít ho ale můžete i v Karibiku, ve Středomoří a v USA, kde si jej pěstují farmaceutické a kosmetické firmy
Gel z aloe vera je bohatý na protizánětlivé látky a obsahuje také složky, které působí proti bolesti, otokům kůže a svědění. Dokáže i mírně rozšiřovat krevní vlásečnice, takže do poškozených tkání přitéká více krve - tím se urychluje proces hojení. Některé studie prokázaly, že tlumí i růst bakterií a plísní. Gel zároveň vytváří na kůži neprodyšný zvlhčující film, takže rány nevysychají. Pozor - zatímco na malé rány působí až zázračně, k léčení větších se nehodí.
Nejznámější účinky Aloe vera:
- hojí menší spáleniny
- hojí řezné ranky a oděrky
- hojí bodnutí a kousnutí hmyzem
- hojí menší vřídky a omrzliny
- zmírňuje svědění při pásovém oparu
- zklidňuje vředy
- zlepšuje poruchy zažívání
Použití v domácím léčitelství
Na postiženou kůži přiložte gel nebo krém. Máte-li doma živou rostlinu, vyřízněte z listů několik kousků a podélně je rozřízněte. Vytékající šťávou potřete postižené místo. Denně můžete užívat i potravinový doplněk z aloe podle návodu na etiketě. Když kupujete krémy a masti, podívejte se, kolik procent aloe skutečně obsahují.
Pěstování
Na pěstování aloe není nic složitého. Vhodné umístění je na světlém a teplém místě, nemusí být vystavena přímému slunci. Optimální teplota je kolem 25°C, při přezimování a velmi opatrné zálivce stačí jen 10°C. Jako substrát vyhovuje známá jednoduchá směs pro sukulenty s občasným přihnojením fosforečným hnojivem. Rostlině v podstatě můžete ublížit pouze kombinací nadměrné vlhkosti a chladna. Po vydatném přelití v době zimování od září do března dochází ke ztrátě kořenů a následné černé hnilobě, která dokáže rostlinu i zlikvidovat.
TIP na závěr: Při slunečních spáleninách se dá šálek šťávy z aloe nalít do vany s vlažnou vodu. Výsledná koupel pak působí velmi hojivě.
ahoj
(prdel, 7. 12. 2011 14:47)